285 letů
572 280 km
Medvídek z Bogoty
Pablo, kokain, vraždy, únosy.
Narcos, vraždy, řezání nohou a hlav, krádeže, mučení, kokain, Escobar a kdo ví co ještě. Tohle všechno si tak nějak člověk představí, když se řekne Bogota a Kolumbie. Zatímco však seriály, filmy a dokumenty člověka dopují strachem a respektem, za Atlantikem už leží jiná země, než jakou známe z televize.
Ale i když si tohle přečtete v průvodci, stejně před sebou toho Escobara při nasedání do letadla uvidíte. Kolumbie toho má za sebou holt strašně moc a toho cejchu se nezbaví ze dne na den, bohužel. I tak jsem letěl, přeci jen, chci do Severní Koreje nebo do vesmíru, zkušenosti s latinskou Amerikou taky mám, takže jsem si řekl, vlastně proč ne, bude legrace.
A byla hned na začátku. 11 hodin přes Atlantik je prostě balzám na duši, alespoň tu moji. Pokud byste hned po přistání čekali vystupování po schodech pamatující Brežněva a malý letištní terminál v poli, jak to občas v latinské Americe bývá, realita by vás dost rychle usadila. Letiště v Bogotě je totiž nádhera sama, které by mohlo závidět dost letišť v USA i Evropě. Člověk nechápe, ale je rád. Hodinovou frontu na imigračním už pak bere jako takový nutný zlo. Pak už jen vyleze ven, je asi 9 večer, takže si nějaký hraní na hrdinu nechá na ráno a po návštěvě bankomatu a obchodu se simkartami bere místo autobusu taxík na hotel.
Mám to štěstí, že mi časový posun nedělá problém, vždycky se s tím tak nějak srovnám. Jediný, co neovlivním je, že se na západ od Česka prostě budím brzo, v Bogotě konkrétně v 6 ráno, tak to prostě je. Aspoň si mě přítelkyně nebude dobírat, že prospím půl dne.
Na rozdíl třeba od Panamy nebo Mexico City nemá Bogotá metro, člověk si tak musí vystačit s autobusy, z nichž některý linky jezdí ve vlastních pruzích a mají vlastní zastávky s turnikety…jednoduše Metrobus. Skvělý, levný, efektivní, jen si říkám, že být tohle v Brně, Pražáci si z nás budou dělat srandu hodně dlouho. Super na tom je, že se v tom vyzná i člověk, co neumí španělsky. Ano, i tak můžete čekat chaos, pro tuto část světa tolik typický, ale ono to k tomu prostě patří a nebylo by to bez něj ono. Člověk má aspoň zážitky a pro cestovatelskej skill je tohle naprosto báječný.
K centru samotnýmu. Když po cestě z autobusu na hlavní náměstí potkáváte mezi historickými baráky paneláky, prostě to nevypadá dobře. Po patnáctiminutové cestě po pěším bulváru je pak hlavní náměstí první opravdu hezký místo, který člověk v historickém jádru potká. Pak ale stačí zajít za hlavní katedrálu do kopce a je to hnedka jinačí kafe.
Krásné staré uličky lemované starou koloniální zástavbou, na jejichž konci člověk vidí tyčící se vrcholky kolumbijských And a v nichž potkává pouliční prodejce už jsou tím, co tady člověk hledá. Ne, není to největší a nejhezčí centrum v Jižní Americe, určitě ne, ale svoje kouzlo to určitě má.
Na jeden z vrcholů And hned vedle města vede přímo z centra lanovka, na kterou sice venku nestála žádná fronta, pak však člověk zjistil, že je jen schovaná uvnitř a je tak na hodinu. Výhledy z vrcholu Monseratte za to však jednoznačně stojí. Na jedné straně obrovská Bogota, jejíž mrakodrapy se jeví jako sirky na podlaze, na druhé straně už jen divočina And a její vrcholy, ostatně jen Monseratte je přes 3 kilometry vysoko.
Za zmínku určitě stojí i moderní zástavba, která začíná hned vedle centra a pokračuje východním směrem k Chapineru. Člověk si fakt nepřijde jak někde na safari, kde by ho na každým rohu měli obrat. K tomu tu samozřejmě najdete normální obchody, nákupní centra nebo restaurace, kde se vzhledem k cenové náročnosti Kolumbie najíte jako šlechta a to skoro zadarmo. Ty časy, kdy jsem na cestách prolízal jen Mekáče už jsou dávno pryč.
Teď k tomu, co vás bude zajímat asi nejvíc…bezpečnost. Samotnýho mě překvapilo, jak v pohodě Bogotá byla. Opravdu bylo vidět, že do toho Kolumbijci napumpovali strašný peníze a snaží se změnit věci k lepšímu. Jak v Chapineru, kde jsem bydlel, tak v centru jsem si nepřišel jako v zemi, kde se ještě nedávno lidi zabíjeli na počkání. Asi jedinej moment, kdy jsem se cítil trochu unsafe byl, když po mě nějací kluci na ulici začali blbě koukat, rozešli se kolem mě a něco do mě začali klábosit. Tím, že Španělsky umím jen o trochu líp, jak Estonsky, vám nemůžu říct, co po mě chtěli. V tu chvíli jsem jen začal tupě zírat do blba, prudce zrychlil a dělal, že tam nejsou. Naštěstí mi po chvilce dali pokoj, ale být malá hezká blondýnka, asi budu potřebovat nový spoďáry. Samozřejmě je potřeba mít na paměti, že jste v Jižní Americe a dělat tady nesmysly nemusí dopadnout úplně dobře…je to například chození v noci na místa, který v noci prostě nejsou dobrý. Jedním takovým je v Bogotě i samotný historický centrum.
Kolumbie už dávno není země, kterou zná člověk z Narcos. Navíc je tu fakt levno, lidi moc fajn a člověka to tady prostě baví. K tomu je Bogotá i normální moderní město, kde jsou zvlášť některý věci hodně pěkný a dobrý, počínaje letištěm, konče moderními čtvrtěmi na východ od centra, kde se i večer můžete v klidu procházet a nekoukat po každým kolemjdoucím, jestli na vás nevytáhne bouchačku.
Jo, v Kolumbii jsem určitě nebyl naposled.
