Blog

Pokud jste zrovna v Hong Kongu a zasteskne se vám po troše středověkého odéru a vůni koňských fekálií, linoucí se za projíždějícími drožkami s turisty, bohužel máte přímo v tomto asijském velkoměstě/státě smůlu. Mají tu sice kopec s budhou, staré kláštery i temply, Disneyland a tropické podnebí, že tu v lednu půjdete na zmrzlinu, ale zas nemůžou mít všechno.

Když do člověka tedy vjede tento feeling, nezbývá holt nic jiného, než sbalit svých pět švestek do batohu, říct svému hotelovému pokoji o 8 m²  sbohem a vydat se na Karlštejn, kam údajně ženský nesmí, hledat princeznu, nebo aspoň pokoj v duši (ano, už mě dostihlo šedé svědomí, že jsem byl tam a tam, ale věci co mám za rohem, jsem vlastně neviděl – šedý proto, že zas tak černý to ještě není).

No jo, jenže ono to není úplně samo sebou. Kdybych vzal klacek s pytlíkem a začal si to do toho našeho království štrádovat jak nějaký český Honza pěšky (všem Honzům sorry, nemyslím to zle), tak bych šel dobrého půl roku a to bych byl rád, kdybych vůbec došel, vzhledem k těm nástrahám po cestě. Oproti radikálním hochům na blízským východě by byl ještě nějakej drak zlatej. Takže. V pohádkách to tak sice nebylo, ale ono je ve výsledku suverénně nejlepší prostě sednout do letadla, vytrpět si nějaký ten transfer (v mém případě Hong Kong – Hanoj – Londýn – Praha) a o nějakých těch 20 hodin později být vysmátý, voňavý a vyspaný v Praze.

Osobně lítání miluju a byl bych schopen toho, obletět zeměkouli aniž bych vyšel z letiště ven. Fakt jo. Takže nějaký let Hanoj – Londýn, který trvá 13 hodin, prostě není problém, naopak. A ano. Jsou i lidé, co se bojí lítat, protože to prostě párkrát hodí, což se ne každému musí zdát příjemné a povznášející. Považte ale sami. Šli byste těch cca 8000 km (vzdušnou čarou) pěšky? Jeli byste to autem? Vlakem? Lodí? (pokud je vám špatně v letadle, chci vás vidět na lodi). No pokud jo, tak respekt vy blázni. Btw Google Maps ani trasu po zemi z Hong Kongu na Karlštejn neznají.

K samotné cestě. Není v tom třeba hledat žádné složitosti. V centru Hong Kongu sednout na oranžovou linku metra, jet na konečnou. Tady přestoupit na typicky dvoupatrový autobus, protože lepší s přestupem, než 6x dráž přímo. Na letišti navštívit check-in, dostat letenku, projít security, najít gate, sednout do letadla, po 2 hodinách vystoupit v Hanoji, projít transfer desk, další security, jídlo, najít gate, naboardovat úžasný Dreamliner, za 13 hodin být na Heathrow, projít imigrační, sednout na metro, dojet do centra, splašit jídlo, sednout na autobus, jet na Stansted (letiště), zase security, zvyknout si na to, že prostě už člověk slyší češtinu a musí vytrpět ty kecy chytrých čecháčků, co letěli do Londýna a najednou pobrali všechnu moudrost, dojít na gate, sednout na letadlo, no a za 2 hodiny jste v Praze.

Když člověk vyleze v Praze z letiště, už je to hrozně jednoduchý proces. Ideální se jeví na letišti sednout na vlak, na hlavním nádraží přesednout na další a za hodinu jste na Karlštejně. Jenže ouha, chybka se nám vloudila. Na pražské letiště, které odbaví 17 milionů pasažérů ročně, jaksi nevedou koleje. Zjevně o nich stačí pouze mluvit a oni se lidi nějak do těch autobusů nacpou. Strašná ostuda. Tím pádem člověka čeká dobrodružství o tom, jestli se vejde do autobusu na metro, pak přesun jedním, druhým metrem, no a jste na nádraží. No mohlo by to být jednodušší?  Pak už stačí si na nádraží najít vlak, pokud jedete po ránu, nějak se do něj nacpat, počítat s nějakou půlhodinkou zpoždění a po 40, no vlastně 70 minutách jste na Karlštejně. Nebudu však pesimistická sketa a hodím i nějaký to pozitivum. Aspoň se člověk může o 30 minut dýl kochat krajinou okolo. Pokud teda zrovna nestojí v tunelu nebo třeba nesedí na záchodě.

Samotný Karlštejn mě popravdě mile překvapil. Ten den totiž byla slunná středa a státní svátek k tomu. Člověk by teda čekal nějakou šílenou masovku a tuny lidí, že by se vám nechtělo vystupovat z vlaku. To se naštěstí nějak nekonalo. Pak jsem taky čekal hned na nádraží černoušky jak na Staromáku, co vám budou nutit jízdu v kočáru, segway, nějaký lítající nesmysly nebo výhodnou poukázku k holiči. Ve směnárně vás tady taky neoškubou…žádná tady totiž není. Ceny v restauracích, co jsem si tak stihl všimnout, taky žádný Mordor, a že za zmrzlinu budou chtít 30 a víc korun, už člověk tak nějak čeká. Příroda krásná, podhradí malebné, hrad majestátní, že se to musí zažít. Nahoru jsem nešel, protože za vstup 250 korun, to je moc. Osobně mě nějaké staré interiéry moc nezajímají. Nechodím do muzeí, do hradů, na výstavy. A 250 korun? To radši půjdu s kamarády do hospody. Takže jsem se po necelé hodině otočil, sedl do vlaku a jel domů.

Pokud teda budete v Hong Kongu toužit po středověkém dobrodružství, sedněte na letadlo a vydejte se na Karlštejn. Stojí to za to.