Italsky umím asi 14 slov, ale i tak ten jazyk miluju. Stejně jako mozarellu, pizzu, gelato, pastu, lítání. No a kvůli lítání jsem z Lisabonu neletěl přímo domů ale střihl si to přes Řím. Proč? Protože letět třikrát za výlet je víc jak letět dvakrát. Navíc ten přelet byl TAPem a já ho prostě potřeboval vyzkoušet.
Do města jsem přijel asi o půl deváté večer, z hotelu na letadlo jsem odcházel v 6 ráno. I tak jsem stihl aspoň projít centrum a dát si pizzu. Zběsilost jak prase, ale tak co.
Řím jako takovej fajn, byl jsem tu podruhé, jen bych sem asi někdy potřeboval jet úplně v klidu a nespěchat, nebo nebýt úplně kaput. Moje první návštěva tady byla totiž závěrem první cesty kolem světa po příletu z Číny a to jsem byl trochu nepoužitelnej.
Z čeho jsem byl následující ráno hrozně mile překvapenej, bylo římský letiště Fiumicino. Během necelých dvou let se totiž ze starého, hnusného, odpudivého a nelíbivého prostoru stalo numero uno. Člověk si připadá, jak na nějakém top letišti v Asii….och bože, díky za ty dary!