230 letů
480 997 km
zažito: září 2020
vypuštěno: 5. listopadu 2020
Dokud to jde, lítám – Lisabon & Řím za 44 hodin
Byl konec září a všechno to temno, které se zdálo být na dobro pryč, bylo zpátky. Rozjelo se to až do té míry, že s českým pasem mohl regulérně jen do Chorvatska, Itálie, Portugalska, Švédska, Rumunska, Francie a Bulharska. Teď, když to píšu, ten výčet působí obrovsky, tehdy však ještě působil žalostně.
Bez lítání ani ránu
Kdo mě zná, moc dobře ví, že jsem na lítání dost založenej a že bez něj trpím. Když byla první vlna a já 4 měsíce neseděl v letadle…bylo to pro mě peklo. Proto jsem si řekl, že byť se to někomu nemusí zdát zodpovědný, já prostě lítám, dokud to půjde. Pro mě je lítání nejdůležitější věc v životě. Je to svoboda, kterou si prostě nechci zas nechat vzít.
Letenky den předem
Lisabon já měl vyhlídlej asi 10 dní dopředu. První letenku jsem koupil v pátek večer (odlítal jsem v pondělí). Ostatní dvě ale až v neděli odpoledne, tedy den předem.
Takhle na poslední chvíli jsem letenky ještě v životě nekupoval a za normálních okolností by se mi to nejspíš i dost prodražilo, jenže doba je taková, že ceny letenky prostě nekolísají, protože lítá málo lidí.
No a musím říct, že je to super. Koupit letenku s tím, že zítra letím. Fantastickej pocit!
Lisabon
V Portugalsku už jsem byl v Portu, ale Lisabon poprvé.
Krása. Není potřeba to nějak složitě okecávat. Samozřejmě jsem nestihl, ani nemohl stihnout všechno, ale to prostě rychlý cestování obnáší.
Jinak úplný centrum defacto bez lidí, což je na jednu stranu fajn, na druhou dost desivý. Tahle doba je prostě divná. Aspoň, že ty obchody byly otevřený a já si mohl koupit pivo!
Celkově, ano, byl to leteckej výlet a čas strávenej tady, ok, ale poletím sem znova a přece jenom na trochu delší dobu, protože zanechanej dojem top a chci tady být prostě někdy o chlup dýl.
Caio Roma
Italsky umím asi 14 slov, ale i tak ten jazyk miluju. Stejně jako mozarellu, pizzu, gelato, pastu, lítání. No a kvůli lítání jsem z Lisabonu neletěl přímo domů ale střihl si to přes Řím. Proč? Protože letět třikrát za výlet je víc jak letět dvakrát. Navíc ten přelet byl TAPem a já ho prostě potřeboval vyzkoušet.
Do města jsem přijel asi o půl deváté večer, z hotelu na letadlo jsem odcházel v 6 ráno. I tak jsem stihl aspoň projít centrum a dát si pizzu. Zběsilost jak prase, ale tak co.
Řím jako takovej fajn, byl jsem tu podruhé, jen bych sem asi někdy potřeboval jet úplně v klidu a nespěchat, nebo nebýt úplně kaput. Moje první návštěva tady byla totiž závěrem první cesty kolem světa po příletu z Číny a to jsem byl trochu nepoužitelnej.
Z čeho jsem byl následující ráno hrozně mile překvapenej, bylo římský letiště Fiumicino. Během necelých dvou let se totiž ze starého, hnusného, odpudivého a nelíbivého prostoru stalo numero uno. Člověk si připadá, jak na nějakém top letišti v Asii….och bože, díky za ty dary!
No a tak jsem za nějakých 44 hodin třemi lety stihl otočit Lisabon a Řím. Pro někoho vskutku bláznivé, pro mě vskutku potřebné. Jsem holt takovej.
Já doufám, že se bude videjko líbit, a když ne, tak aspoň fotky nebo tohle psaní. Možná si říkáte, že cestování je teď to poslední, co bych měl řešit, ale já prostě musím. Je to moje gro a když si tyhle věci necháme vzít, bude ten svět strašně smutnej. Nebudu určitě tu situaci zlehčovat a vyzívat lidi, aby vzali pyro a pochodovali na vládu, ale tahle doba prostě potřebuje i pozitivní věci a dokud člověk může, tak podle mě musí dělat věci, díky kterým je happy!
Jo a mimochodem. Tohle byl vejlet, na kterým jsem ani jednou nevlezl do mekáče!!!
Díky a ciao!
