285 letů
572 280 km
Po Česku letadlem
Už je to bohužel klišé, ale doba je zlá, nicméně i na ní se dají (a zároveň musí!) najít pozitiva. Když v lednu 2019 ČSA rušily svoji vnitrostátní linku Praha – Ostrava, asi málo koho, letecké nadšence jako jsem já nevyjímaje, by nenapadlo, že se dožijeme obnovení jediné vnitrostátní linky u nás. Nejsme holt tak velká země, abychom mohli mít svoji vnitrostátní linku, byť moje hnidopišské já už křičí, že i menší Švýcarsko svůj vnitrostátní „skok“ má. To už se ale bohužel bavíme i o totální neschopnosti ČSA využít vnitrostátní spoj jako tzv. feeder (plnič) pro linky do zahraničí a naopak. Historii ale raději nechme historií a ČSA insolventnímu řízení.
Bylo to v Ostravě slávy, když na podzim 2020 získalo město kratkych zobaku přímé letecké spojení s polskou Varšavou díky společnosti LOT. Aby taky ne, česká regionální letiště jsou holt ráda za každou vindru a Česko tak mělo po Praze druhé spojení s polskou metropolí.
Jenže jak jsme se už naučili, momentálně co je nějak, je za chvilku zase jinak. Svět se už poněkolikáté změnil v Mordor. Díky tomu se však polský LOT rozhodl svoje linky z Varšavy do Česka spojit v jednu. Jednoduše začal z Varšavy do Prahy lítat se zastávkou v Ostravě. Všichni byli spoko a to zdržení 45 minut prostě člověka nezabije, protože jediná alternativou je autobus či vlak a k tomu bych vám tak leda s úsměvem pogratuloval.
Kdo mě jen trošičku zná, moc dobře ví, že tohle jsem si prostě nemohl nechat ujít. Přes to neletělo letadlo. Navíc jsem tak chtěl udělat babičce radost, že za ní přiletím letadlem…no kdo to může říct? Dobře, je asi potřeba říct, že mám babičku v Šumperku. Na druhou stranou…čím složitěji, tím líp. To už je takový moje cestovatelský pravidlo.
Byl konec prosince, já jednoduše sedl na vlak z Brna do Studénky, pak dalším (úplně prázdným) na letiště, sednout do letadla, za necelou hodinku jste v Praze, pak přespat a ráno vlakem a dalším vlakem k babičce. Parádní cesta, dělal bych to častějc.
Na letiště jsem kvůli spojům dorazil v předstihu asi 2 a půl hodiny a asi hodinu na něm byl úplně sám. Upřímně…nemám to letiště rád. Žena na check-inu příjemná jak Sadám Husain v nejlepších letech a boreček za skenerem důležitej, jak kdyby dělal na JFK. Z Ostravy nás do Prahy letělo asi 7, celkově bylo v letadle odhadem 35 lidí. Byly to ty dny, kdy ukrutně foukalo, takže vzlet a přistání úžasná věc! I na takto krátkém letu dostanete lehké občerstvení, protože je to prostě LOT. Jo a taky papírovou letenku, která ten zážitek jen umocní. Jasně. Neobjevíte Ameriku, ani nezpatříte žádný z divů světa. Za to si ale celý let můžete broukat tu nejhezčí písničku na světě a ten Domov můj mít pod sebou. A to mě osobně v téhle šílené době tak nějak uspokojí. Na konci toho je letiště v Praze, kde už to je ten pravej letištní odér.
V sobotu 27. března tato linka bohužel svým posledním letem končí. Bylo jasné, že jde pouze o dočasnou záležitost a naopak je úžasný, že vydržela tak dlouho. Po sobotě už Česko svoji vnitrostátní linku mít nebude a LOT začne do Prahy opět létat přímo (lety do Ostravy na nějakou dobu přerušeny). Po sobotě už budu muset k babičce opět vlakem.
Je mi jasný, že si o mě někteří budou říkat, že jsem blázen. Jo, asi jsem. Ale bylo naprosto úžasný poznat lítání v rámci Česka a taky se lehce vrátit do časů, kdy tohle prostě bylo normální a do Prahy se lítalo i z Brna. Zároveň si takhle aspoň trochu kompenzuju svůj fly-absťák.
Někdo se rád za peníze svlíká, někdo holt rád lítá!
