Blog

Když jsem v půlce února naposled vystupoval z letadla, ani za boha by mě nenapadlo, že spadne klec a že se možnost cestování stane vskutku utopickou záležitostí. Leckomu to bude znít přehnaně, ale pro mě tohle znamenalo peklo. Bylo to, jako když přijdete o člověka, na kterém vám hodně záleží. Najednou člověk nemohl dělat nejlepší věc v životě a nebudu si vymýšlet, nesl jsem to hodně špatně.

Naštěstí čas nejhoršího (snad) pominul a hranice se znova otevřely. Ne teda v pro mě zcela dostatečné rovině, ale otevřely. Jak je člověk jako já omezován na Evropu, už si hodně vybírá. Nemám to tak, že koupím první levnou letenku Ryanairu do Řecka…fakt ne. Původní plán byl můj leteckej absťák zahasit letem Praha – Vídeň, když se to Rakousko mělo otevřít jako první…jenže to nešlo ruku v ruce s představou letecké společnosti Austrian o obnovování provozu a tak v době otevření tohoto spojení byly na stole už i hezčí možnosti, no a já sáhl po té nejhezčí….Švýcarsko.

Navíc to bylo se Swiss International Airlines, kteří patří mezi top 15 společností na světě a low-costy jsou proti nim ukňouraná děcka. Byl to krátký let Praha – Ženeva za docela dost hezký peníz koupený asi tři týdny dopředu. Doba je však zlá a jisté není nic, proto přišla týden před odletem změna itineráře a já díky zrušení původního letu letěl s přestupem v Zurichu…“dvakrát hurá!!!,“ projelo mi tehdy hlavou – časově ve Švýcarsku dřív a dva lety jsou přece víc jak jeden…prostě paráda!

Je opravdu až šílený, jak ta situace z opravdu obyčejnýho euro-výletu udělala tak speciální věc. Jak z obyčejného příchodu do letištní haly může naskočit husina, z nastupování do letadla slzy. Jo, prožívám to a vím, že hodně lidí to nepochopí, ale já to prostě miluju. Konečně jsem zas mohl za vůně kerosinu sednout do letadla a zažít ten líbezný pocit vzletu. Po 4 měsících a 2 týdnech jsem byl zase ve vzduchu!

K letu není co vytknout, jen snad….sedadlo u okna bez okna. Prostě pech no. Rezervujete si místo v úplně poslední řadě a až v letadle zjistíte, že Swiss dal tu poslední řadu místo záchodů a okna tam prostě nejsou. Dalo by se to vlastně brát i tak, že jsem svůj let proseděl na záchodě. V mým letovým výčtu bude tenhle let působit velmi obyčejně, nicméně po té době to bylo jako se po pobytu v Číně poprvé připojit na internet. V Zurichu jsme byli v cuku letu, letušky skoro ani nestihli osazenstvu rozdat proviant (pití a čokoládu). V Zurichu dvě hodinky přestup a stejným letadlem šup do Ženevy, kde jsme byli se vší vzletovou a přistávací parádou za dobrých 40 minut. No a před přistáním teda turbulence jak vypasená kráva…ach bože díky za ty dary!

Kdyby se někdo pídil, jak je to s opatřeními proti Covidu, tak: Do Švýcarska občané ČR mohou bez omezení. Na letišti v Praze je nošení roušek výrazně doporučeno, ale vzhledem k jeho (ne)vytížení si na prázdných místech není problém roušku sejmout. V letadle opět výrazně doporučeno, roušku ale mají všichni, tak ji mějte taky a nebuďte za hňupy! Během letu do Švýcarska je třeba vyplnit kontaktní formulář včetně místa pobytu a data odletu – trasování v případě, že by někomu z osazenstva přestal chutnat řízek a byl pozitivní. Na letišti v Zurichu s rouškami totožné jako v Praze. V době mého příletu obecně v celé zemi povinnost nošení roušek nebyla, v době odletu už ve vlacích a prostředcích MHD…do Švajcu jsem letěl na 4 dny.