Bohužel to teď není tak, že koupíte a letíte. Doba tomu chce jinak a holt si člověk musí pohlídat, jestli splňuje, či nesplňuje kritéria covidových časů.
Transit v Japonsku byl sice možnej, ale když o tom lidi na letišti pochybujou, nic s tím neuděláte. Musíte jen doufat, že najdou, co jste našli vy, a pustí vás. Žena v Miami zjišťovala asi 20 minut a našla. Při kontrole v Dallasu už to ale bylo trochu horší, protože žena z Texasu najít nemohla. Následovala půlhodina telefonátů, focení rezervace z Tokya dál. K tomu mě samozřejmě měla za úplnýho idiota, kterej letí z Miami do Prahy přes Japonsko…”a co má bejt jako, jste nikdy neviděla fanouška do lítání?”
No nakonec mě s pohledem “Ty jsi fakt největší idiot, kterýho jsem potkala” a slovy “Oh god” pustila.