Blog

Dneeeees se podíváme zpátky do minulosti na to, jak se Jakub vrátil v čase.

Tento report nebude o tom, že jsem byl v nějakém totálním zapadákově, kde jako by se zastavil čas. Bude o tom, jak se reálně vrátit v čase zpátky. Ne, není apríl. Ne, nejsem opilej. Ano, myslím to vážně.

Nedělám si srandu. Na zeměkouli je jedno místo, kde tohle regulérně jde. Je to blízko? Haha, vůbec ne, a pokud nemáte rádi lítání, tohle se vás netýká. Já se zpátky časem vrátil na své cestě kolem světa 2. Pokud si představujete, že jsem nasedl do kouzelné kadibudky, nebo se nechal ozářit nějakým zbytkáčem z jaderné elektrárny, jste na omylu.

Je to daleko jednodušší. Ve východní Asii sednete do letadla a letíte do prázdnoty, nad oceán, na východ. Přistanete na západě a dřív, než jste vzlítli. Já konkrétně to měl z Hong Kongu do San Francisca. Odlet 28. srpna, přílet 27. srpna. Celkem 13 hodin v letadle (být to ve dne, bylo by to díky provozu o hodinu a půl víc). Chápu, že pro leckoho je 13 hodin v letadle noční můra, ale pro mě je to nejlepší způsob, jak trávit čas. A klidně říkejte, že jsem cvok. 

Cathay Pacific – 4. nejlepší aerolinka světa. Boeing 777-300ER – 74 metrů dlouhý elegán, do kterého je radost nastupovat. Noční let, tudíž narváno do posledního místa, což je ale člověku, co sedí u okna (já) celkem buřt. Čínských infantů letělo málo, hluk nebyl. Dodneška si pamatuju, že vedle mě seděl nějaký asijský kluk. Mohlo mu být tak 19, jmenoval se Mao Marshall (kombinace Američana a Číny možná?) a byl hrozně neohrabaný. Cokoliv mu letuška donesla mu okamžitě spadlo na zem a ptal se mě, jestli jsem Američan. Ne, jsem Evropan, co letí domů trochu oklikou. Nechápal. Stejně jako pán na imigračním. Stejně jako check-in agent. Nikdo nechápal. Číňani rádi řvou a chovají se jako idioti, já zas rád lítám. Jinak večeři na mě Mao naštěstí nevyklopil.

K samotnému letu. Ze začátku byla tma. Odlet v 1 ránu, to by bylo divné, kdyby nebyla. Nad Japonskem turbulence jako prase (což já moc rád). To už jsem se díval na Mamma Miu. Jídlo výborné. Pivo, které si Cathay Pacific sami vyrábí a dávají v originální letecké plechovce taky top. A dezert? Zmrzlina! Sice kombinace piva se zmrzkou není úplně košér, ale tak co. Nepoblil jsem se, tak dobrý.

Pak jsem usnul a když jsem se probudil, bylo venku světlo, aby když jsem zas usnul a probudil se podruhé byla venku zase tma. Tyhle kouzla já žeru! Servis parádní, místa na nohy dostatek (a to já mám docela dlouhý tyče), sedačka srovnatelná s gaučem, deka příjemná, zvuk motorů líbezný.

Nejlepší let v životě. Hned bych si to střihl znova. Někdo žije pro balíky slámy a dávání krmení prasatům, jiní zase pro sezení v kanclu do noci, já momentálně žiju pro lítání. Říkejte mi, jak to nechápete, jak je vám při pomyšlení na letadlo špatně, že si ani ty párky, co jste si šetřili na večer nedáte, ale já budu lítat dál. Ať si Greta klidně běduje. Jak říká jeden můj libereckej vzor…”Harantem budu bohužel stopro i příště!”

Takže pokud budete chtít být za frajery a chlubit se babičkám, že jste se vrátili v čase, alou do Asie a zpátky přes Amér. No a pokud nemáte lítání v lásce, stačí zajet do sportovní haly v Adamově.